Duben 2011

NECHALI MĚ TAM ...

4. dubna 2011 v 19:15 | Kriste-n |  Historia magistra vitae

S opatrností proklouzávala davem. Batoh plápolal kdesi na zádech, opřený o její černě zbarvený kabát, jehož si tak mermomocí zimou tiskla k tělu.


Přibližování k hlavním vchodovým dveřím způsobovalo zmenšení jejího životního prostoru, což ji značně zneklidňovalo. Mrazivý vzduch pronikal chladnokrevně na obnažený krk, zuby drkotaly zvukem připomínajícím staré hodiny obydlené malým ukřičeným pestře zbarveným ptáčkem. Ruce zkřížila, aby kolem sebe ucítila neviditelný obranný kruh, za nějž nikdo nepronikne.

Usilovně se snažila nedbat na pohledy, jenž na ní ostatní upírali; přála si zmizet ze zraků znuděných tváří, do země ne-země, která ji vždy v branách snů byla otevřena; veškerou pozornost věnovala na pošlapané nohy a rozhovoru s Ninou, krásnou štíhlou brunetou s liščíma očima, s malými stejně zbarvenými pihami. Pohár trpělivosti se však převrhl ve chvíli, kdy do ní vrazil jeden z Thomasovi skupiny. Cítila krev vhánějící se do tváří, zprahla ho zlostným pohledem. Nesmyslně a potichu si pro sebe mumlala urážky, poletující v myšlenkách.
,,Neohrabaní, upocení neandrtálci, jenž neuměli nic jiného než stupidně kopat do míče, utíkat za ním a hrdě to nazývat školním fotbalem, ano." jak výstižný popis uvědomila si a v duchu se zasmála.

Doslova se prodrala skrze vrátnici a malé dveře, v nichž měl jeden člověk problém projít, natožpak při náporu více lidí.

Naposledy pozdvihla ruku na pozdrav, skupince osob jdoucí opačným směrem, otočila se na vysokém podpatku pošlapaných lodiček a s doprovodem šustění plátěných nohavic jejích oblíbených kalhot zamířila do temné postraní uličky polevé straně. ,,Příšerný den!" zlostně ucedila skrz zuby.